IM příběh: ​Honza - povoláním syn.

HONZA - POVOLÁNÍM SYN

Pracuji jako interim manažer, to znamená přicházím do firem na omezený čas, abych provedl nezbytné změny, nastavil procesy, zapracoval lidi a po splnění úkolu firmu opouštím. V posledních letech jsem se na všech realizovaných projektech setkal s novou pracovní pozicí – „povoláním syn.“

Nastala doba,  kdy po dvaceti až dvacetipěti letech podnikání odchází jedna generace – generace otců zakladatelů. Firmy si musí  připravit nástupce a předat kormidlo. Úkol  je to nelehký. Ve světě to více než polovina firem nezvládne. A co u nás. Je kupa majitelů firem, kteří tvrdí – svou firmu neprodám - povede ji syn. Je to vždy rozumné? Kdo to zhodnotí?

Poslední tři projekty – tři rozdílné přístupy. Příběh první: přichází syn, že mu zemřel otec a dopředu mu svůj záměr již zemřít neoznámil.  Syn zdědil firmu a neví co s ní. Tak jsme se do toho dali. Jak řídit ekonomiku, jak číst výkazy, jak hlídat lidi, jak jednat s bankami. Vyčistili jsme kostlivce ve skříních, které tam léta byli ukryti. Po úvodním propadu byla za rok a půl firma nově nastavena. Honza měl vše pod kontrolou, o firmě věděl všechno.  Ve volných chvílích četl manažerské knihy jak správně vést firmu a stihl si pořídit ještě manželku a dítě….

Příběh druhý: přichází otec –firma nefunguje, udělal jsem pár chyb. Opět se dáváme do toho a slibujeme, že firmu postavíme na nohy. Zachráníme pracovní místa, ale změna vlastníka bude nutná. Navrhujeme po skončení naší mise do čela postavit syna, který vede obchod. Honza souhlasí… My pracujeme, po šesti měsících je firma stabilizována. Máme vizi… My chodíme domů z práce v osm večer, Honza již ve dvě hraje tenis… Po roce navrhujeme, aby Honza firmu opustil. Nic firmě nepřináší a demotivuje ostatní.  Byl vždy zvyklý, že za něj vše někdo udělá. To už teď nejde…

Příběh třetí: táta a dva synové tuší, že ve firmě není vše OK.  Vyhrnujeme rukávy a dáváme se opět  do toho. Jeden syn již mnoho let v plném nasazení nese všechny průsery  na svých zádech, druhý dělá firemního maskota a „reprezentuje firmu“. Oba umírají vysílením. Honza reprezentant se při větším přídělu práce hroutí a opouští firmu. Tolik práce?!?!? Druhý je po letech,  kdy řešil všechny průsery sám vysílen a firmu opouští také… Nezbývá než firmu prodat…

Statistika funguje, více než polovině firem se generační výměna nepovede. Co z toho plyne za ponaučení? Nic předem neberte jako jediné možné řešení. Najměte si interim manažera, dostanete reálný a nezkreslený  obraz toho, jak to ve firmě funguje a jestli je váš potomek připraven firmu převzít. Vždy budete spokojeni. Buď bude syn lepší než interim manažer a vy budete na něho hrdi a firmu mu bez obav svěříte. Nebo si to syn či dcera sám  rozmyslí, aniž vy by jste narušili rodinné vazby či on následně přivedl firmu k bankrotu. Opět budete spokojeni a budete mít klidný spánek. Někdy je holt lepší brát dividendu a do firmy vůbec nechodit…

Hondě štěstí

Tomáš Pastrňák

autor je předsedou CAIM- České asociace interim manažerů a spolumajitelem Restrukturalizační agentury a.s.