Štítky:
4.6.
CAIM se prostřednictvím místopředsedy Petra Karáska opět účastnila analýzy českého strojírenského průmyslu. Její závěry byly prezentovány v Praze 4. června 2019 na slavnostním setkání lídrů českého průmyslu, které je považováno za největší diskusi vrcholných představitelů státu, lídrů klíčových průmyslových a exportních společností a zástupců předních svazů, komor a asociací o současném stavu a dalším směřování průmyslu a exportu.
Na začátku konference byly představeny výsledky průzkumu mezi osobnostmi českého strojírenství, do kterého přispěl svými názory i Petr Karásek. V souhrnné publikaci můžete najít hned tři jeho komentáře. Vyjádřil se k otázkám očekávaného vývoje strojírenství, produktivity práce agenturních zaměstnanců a zvyšování přidané hodnoty.
Analytická Studie českého strojírenského průmyslu mapuje vývoj a situaci českých strojírenských firem. Společnost CEEC Research ji zpracovala na základě údajů získaných ze stovky uskutečněných osobních a telefonních interview s klíčovými představiteli vybraných strojírenských společností.
Jedním ze závěrů Studie českého strojírenského průmyslu H1/2019 je například konstatování, že české strojírenství čeká v tomto roce mírný pokles, a to v průměru o 0,5 %. Polovina firem (43 %) předpokládá snížení svých marží. Největší vliv mají rostoucí náklady strojírenské výroby – mzdové náklady, rostoucí ceny materiálu a energií. Další závěry najdete v přiloženém dokumentu.
Komentář Petra Karáska na téma:
OČEKÁVANÝ VÝVOJ STROJÍRENSTVÍ V LETECH 2019–2020
Krátkodobé obavy z vývoje českého průmyslu v letošním roce nemám.
V případě střednědobého vývoje je třeba počítat s cyklickým vývojem
světové ekonomiky a není tudíž možné předpokládat, že relativně solidní
růst v posledních letech bude trvalý a navždy. Ale s tím by si měla většina
podniků, které mají dobré základy své strategie, jsou řízeny rozumným
managementem a dbají na ošetření svých rizik, poradit. O to větší
obavy mám z dlouhodobějších trendů, které začínají být ovlivňovány
ne vždy racionálními vlivy, zhusta motivovanými různými ideologiemi,
odtrženými od reálného dennodenního života. My v ČR a ve střední
Evropě si ještě pamatujeme, kam takovéto masové ovlivňování průmyslu
ideologií vedlo a nebylo to nic pozitivního – vzpomeňme např. jen na 50.
léta a utlumení spotřebního průmyslu ve prospěch těžkého průmyslu či na
ideologické bariéry rozvoje kybernetiky u nás. Připomínám, že takovýto
„rozvoj“ průmyslu nebyl tažen ani potřebami uživatelů a zákazníků, ani
konkurenčním bojem a inovacemi ze strany výrobců a dodavatelů, ale
byl dirigován a omezován politickými směrnicemi a nařízeními různých
národních i nadnárodních orgánů, vždy s příslušným ideologickým
podtextem. Vzhledem k současné globální provázanosti hospodářství
světa mám velké obavy, aby se toto příliš negativně nepromítlo do naší
exportně zaměřené ekonomiky založené právě na solidním a racionálním
fungování průmyslu.
Komentář Petra Karáska na téma:
ZVYŠOVÁNÍ PŘIDANÉ HODNOTY
Čím dál více si uvědomuji, jak moc závisí prosperita podniku na jeho
postavení v rámci výrobně-dodavatelského řetězce. Tedy zda má přímý
kontakt s konečnými uživateli svých výrobků nebo služeb, zda má vlastní
vývoj, vlastní služby podporující používání výrobků apod. Ne, že by
subdodavatelé bez přímé vazby na finální trh nebo bez vlastního vývoje
nemohli být ziskoví, ale jejich „manévrovací“ prostor je mnohem užší,
než jaký mají tzv. finalisté. Ti naopak mohou o svůj zisk přijít špatnou
strategií či nedobrým řízením rizik.
Komentář Petra Karáska na téma:
PRODUKTIVITA PRÁCE AGENTURNÍCH ZAMĚSTNANCŮ
Personalistika se po desetiletí věnuje tomu, jak co nejlépe vybírat
a „vychovávat“ zaměstnance, jak je rozvíjet, motivovat, stabilizovat atd.
Personalistika se věnuje i budování firemní kultury, která podporuje
sounáležitost zaměstnanců s podnikem, jeho procesy, jeho hodnotami
a která podporuje i výkon a efektivitu práce. A nyní systémem
agenturního zaměstnávání do takovéto dlouhodobě pěstované firemní
kultury přivedeme významné množství v podstatě cizích osob, jejichž
jediným motivem je výdělek, a to ještě okamžitý, bez nějaké vazby na
dlouhodobý rozvoj podniku, bez osobního zájmu na jeho budoucnosti.
Všichni agenturní zaměstnanci nejsou stejní, rozumné podniky si
ty nejlepší převedou do kmenu. Je zde i faktor úměry, tedy v jakém
množství, na jak dlouho a pro jaké profese jsou agenturníci najímáni.
Ale je třeba si položit otázku, proč takovýto problém v tak masovém
rozsahu české podniky vůbec musí řešit? Jednoduše proto, že pružnost
uzavírání a ukončování pracovních poměrů neodpovídá potřebám
podniků a obecně je deformován trh práce. Pokud by se tyto problémy
odstranily, pak nemusíme řešit problémy nižší produktivity agenturních
zaměstnanců. Tento problém by zmizel i s agenturami práce.
Studie českého strojírenského průmyslu H1/2019